Vztah jako šachy....
Vztah jako šachy: Proč král potřebuje dámu a kdy ho vyřadí i obyčejný pěšák
Každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně jako v šachách král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.
Kamarád smutně položil svého krále na šachovnici – na znamení, že se vzdává.
“Nedokážu to, ztratil jsem dámu,” odpověděl. “Vztahy mají se šachy hodně společného, viď?”
Přijel za mnou vysoko do hor, chtěl pochopit, proč ztratil partnerku, unést, proč je teď šťastná s někým jiným, zatímco s ním nebyla, přestože si vzájemně věnovali tolik let. “Copak jsem ji brzdil? V čem je on lepší? Co je na mně špatného?” zněla jeho otázka.
Rozdělal jsem oheň v krbu a nalil mu trochu Martellu.
Se slabikářem
“Víš, co mi rve srdce?” povídá. “Že vše, co se mnou odmítala dělat, teď dělá s někým jiným. Je šťastná, plánuje, ožila. Mnohokrát jsem ji v SMS zprávách prosil o návrat, ale odmítla. Vidím, jak se jí daří a já stojím na místě. Petře, proč nás tolik přitahuje někdo, o kom později zjistíme, že není ten pravý? Proč nám srdce volí partnery, se kterými se po čase přes veškerou svou snahu rozcházíme? Proč má někdo v našem životě místo jen na nějaký čas, i když bychom si přáli, aby v něm zůstal napořád?”
Také Vás to zajímá?
V krbu zapraskalo a z knihovny, už zapadané prachem, jsem vyjmul starý slabikář z první třídy. Co má společného se životem?
Všichni se vyvíjíme. Jako by naše duše vyspívaly od písmene A k písmenu Z. Někdo je ve struktuře životů například na úrovni C, někdo už na úrovni S. “Nemohu to ovlivnit,” říkáme často v lásce, když bezradně pozorujeme, jak k někomu necítíme nic a k někomu jinému začneme být poutáni neznámou silou. Co ta síla chce? Proč se v něčí společnosti cítíme jako připojeni na nabíječce?
“Je mi blízký,” vysvětlujeme, když nás někdo přitahuje. Ale ČÍM blízký? Vždyť si jsou lidé blízcí bez ohledu na věk, majetek, zájmy i vzhled.
Dovolte mi kacířskou otázku: A co když jsme si abecedně blízcí?
Co když ten, kdo je momentálně na úrovni C, se cítí dobře u člověka na úrovni D nebo E? “Rozumíme si,” říkáme přece.
Mezi A až Z
“On mi imponuje,” slýcháme často ve vztazích. “Má charizma, inspiruje mě, mění mě.”
Se správným partnerem cítíme, jak se sami posouváme. Jako by stál na žebříku a svým příkladem nám pomáhal také k sobě nahoru.
Náhle jsme schopni dosáhnout něčeho, čeho jsme se sami báli – z čeho jsme mívali závratě. S důvěrou vystoupáme až k němu a pak nastává osudový okamžik vztahu.
I partner totiž potřebuje výš. Nejen kvůli sobě. I kvůli nám.
Pokud nevystoupá na žebříku života výš, ocitne se v pasti – nebude moci nahoru ani dolů, protože my ho už zezadu blokujeme. Může začít být neurotický, šlapat nám po prstech, a to vše pouze proto, že POTŘEBUJE NAHORU. Jako my. Nepůjde-li nahoru, zastavíme se i my.
V tom spočívá kouzlo vztahu. Musíme brát i dávat. Vztahy, které fungují pouze jednostranně, skončí ve slepé uličce. Oba se cítí stísněně. A přitom je řešení prosté. Podpořit toho, kdo je nad námi, aby lezl výš. Tam, kde sám ještě nebyl; tam, kde jsme nebyli ani my – nečeká se od nás, že ho budeme sami tlačit a zvedat. Ani to není nutné. On to dokáže sám.
Jako když dítě poprvé vylézá na strom. Také všechno, co potřebujeme, je vědět, že poblíž je někdo, komu důvěřuje a kdo by ho zachytil, kdyby mu náhodou uklouzla noha.
Ta záchrana mnohdy není potřeba. Jen pocit.
Jako šachy
Říká se, že do vztahů se jako dva magnety obvykle přitáhnou muž a o několik úrovní vyšší žena. Jak si představit rozdíl mezi nimi? Inu, jako na šachovnici.
Král smí udělat jeden krok jakýmkoli směrem. Dáma se v počtu kroků nemusí omezovat.
Nejpodstatnější však je, že každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně tak v šachách každý král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.
Obvykle však, v životě jako v šachách, platí toto pravidlo: Pár chybných tahů a dostáváš mat.
Můj kamarád ztratil klíčovou figurku. Nepochopil, že král musí mít stálou obavu, že ztratí svou dámu, protože dáma jako jediná na šachovnici riskuje všechno, aby ochránila krále. Její ztrátu žádná jiná figurka nevynahradí. A ženy dobře znají zásadu: Nezacházej s ním jako s králem, pokud Tě neoceňuje jako dámu.
Kdo je vlastně pro dámu pravý král?
Vyhledal jsem kamarádovu bývalou partnerku i s jejím novým partnerem. Rozdíl byl patrný na první pohled.
Bylo jim dobře, protože se vzájemně inspirovali a podporovali. On říkal Miluji Tě ne ze zvyku nebo proto, aby řeč nestála, ale proto, že jeho nová partnerka byla tím nejlepším, co ho v dosavadním životě potkalo. A ona chtěla být někdo, o koho neztratí tak snadno zájem, jemuž tudíž bude chtít být nablízku a po jehož boku si bude užívat krásné maličkosti.
On si uvědomoval její důležitost pro svůj vlastní růst a ji naplňovalo, že mu pomáhá, že dává na její slova: Jsi důležitý a dokážeš všechno, o co se pokusíš. Můžeš být statečný, máš na to.
Imponovalo jí, že se před nikým neshýbá. Ledaže by chtěl tomu, před kým sklání svá záda, pomoci zpátky na nohy.
A on oceňoval, že v jeho životě vytváří to nejkrásnější – duhu. Ostatně, víte, jak vzniká duha? Když déšť lidských slz prosvítí hřejivé slunce. Za všech okolností, i za těch špatných, můžeš být statečný, spolu to zvládneme – říkala jako pravá dáma pravému králi.
“Spolu to zvládneme,” řekla dáma. A král věděl, které z těch slov bylo nejdůležitější. Spolu.
Koho potřebujeme
Proč někdy fungují a někdy nefungují druhé šance; proč existují lidé, se kterými být nemůžeme, ale ani bez nich; a proč po čase zjišťujeme, že si s někým, kdo tvořil náš život, prostě už nemáme co říct…
Když se takto zeptal můj kamarád, oblékli jsme se a vyšli před stavení. Ukazoval jsem mu, kdo v přírodě prospívá – ten, kdo se mění a rozvíjí. Změna je život a život je změna. Kdo v přírodě zůstane stát, zanikne. Dokonce i stojatá voda hnije.
Všem nám dělá dobře prohlížet s partnerem staré fotografie a usmívat se, jak legrační jsme byli, a poté zvážnět při uvědomění, jakou cestu jsme od té doby společně ušli.
A víte, které slovo je nejdůležitější? Společně.
Jsme-li sami, po žebříku se hůře stoupá. Můžeme ztratit hlavu, odvahu. Víme-li však, že je někdo nablízku, kdo nám pomůže, byť jen svou přítomností, leze se nám lépe. A moc rádi jsme potom přítomni tomu, když se snaží vylézt pro změnu on.
To dělá vztah šťastným – když druhému pomáháme dorůst tam, kam jsme sami vyrostli, a když následně my sami můžeme vyrůst ještě výš.
Existují dvojice, které se rozejdou a zase k sobě vrátí. Pokud oba pochopili, že se mají vzájemně posouvat, a ne brzdit, mají šanci na nový úspěch. Jestliže se však k sobě vrátí pár, který se zasekne na žebříku, je přirozené, že si oba více než předtím uvědomí, že opravdu potřebují někoho jiného. Někoho, kdo jim pomůže výš.
Co je hlavní podstatou vztahu?
Jaká největší ponaučení plynou ze šachů?
Každý muž potřebuje ženu, když je jeho život v troskách. Stejně jako v šachách král potřebuje dámu, protože ona ho ochrání.
Poučení ze šachů
Vrátil jsem figurky zpátky na šachovnici a znovu jsme hráli. Potřeboval jsem, aby kamarád pochopil princip:
1) že dáma je nejmocnější figurka a král zranitelný,
2) že hra může pokračovat ještě dlouho poté, co je dáma mimo hru, ale jak král padne, hra končí,
3) že ať si král myslí cokoli, potřebuje dámu, protože jen ta ho nejlépe ochrání. Čím? Právě tím, že je o tolik napřed (pohyb o libovolný počet políček libovolným směrem). Jen špatnému králi tato přednost dámy vadí.
Proto, prosím, pokud už nám pro někoho jiného bije srdce, snažme se ho podporovat, ale také mu nepřestávejme imponovat. Buďme mu inspirací, ale berme si inspiraci také z něj. Pak se ve vztahu můžeme společně posouvat třeba už od A až do Z.
A hlavně, prosím, nezůstávejme stát.
Pak totiž i řadový pěšák může vyřadit krále…
Zdroj:Petr Casanova